Tak se nám ty naplánovaný posty trochu opozdily co :) hh
pokud v životě teď nepotřebujete pitvání něčích starostí, dál nečtěte

Na přelomu roku jsem vyhořel, od března nejsem studentem politologie a k dnešnímu dni je platná má rezignace na post člena předsednictva Mladých zelených (dále jen "MZ").
Nebudu lhát, bolí to. Nešlo to ale jinak. Bylo to neudržitelné.
Je asi na místě rovnou objasnit, že ani z jednoho neutíkám kvůli nějakým neshodám nebo nespokojenosti, ale kvůli svému vnitřnímu boji, který mi znemožnil normální fungování.

MZ

Co se týče MZ, cítím váhu decentního množství másla na hlavě. Je jasné, že existujeme i proto, abychom se politicky či aktivisticky otužili a přiučili, a to zároveň v ideálních podmínkách safe space, které si ve spolku navzájem tvoříme. A právě toto poznání tvrdé reality, které s sebou kontakt se stavem naší politické kultury a občanské společnosti přináší, patří mezi hlavní přínosy, které mi mé krátké angažmá poskytlo. I přes nabytí této těžko nahraditelné zkušenosti však musím prostě konstatovat, že nejsem spokojen se svým výkonem mandátu. Provázela ho neaktivita a nerozhodnost - kvality, které si s fungujícím členem výkonného orgánu nespojuji. Dvakrát tak v dnešní době, kdy naše společnost čelí tolika problémům a kdy by to měla být právě mladší generace, která půjde příkladem.
Do předsednictva MZ jsem ze svého pohledu vstoupil jako dlužník. Cítil jsem potřebu alespoň částečně splatit dluh těm, kteří mnohdy draze zaplatili za naši, zatím ještě stávající, svobodu, demokracii a životní jistoty (tedy alespoň pro některé). Cítil jsem potřebu dát trochu sebe za ty, kteří kvůli své situaci nemají to štěstí bezpečně vstoupit do světa věcí veřejných. Cítil jsem potřebu upozornit na hrozby, které se nám nedaří krotit a které mi ve čtyřiceti značně znepříjemní život. Většině z nás značně znepříjemní život.
Ukousl jsem si hodně a věděl jsem to již den po zvolení. To však nebylo nic oproti vědomí, že budu reprezentovat ty, kteří čelí každodennímu tlaku napříč veřejným prostorem. Chápu, pokud tento přístup označíte za začátečnickou chybu či čirý nerozum, ale faktem je, že jsem aktivně naslouchal nevybíravým připomínkám a komentářům vůči zelené / sociální / liberální politice. Na zahraničních i domácích sociálních sítích, ve svém městě, mezi vrstevníky, ve vlastní rodině. Ne snad abych poznal vlastního nepřítele, jako spíše protože chci, aby tyto politiky sloužily nám všem co nejlépe. Neměly by zde být proto, abychom se měli na co zlobit, ale proto, aby nám zlepšovaly život. Můžeme se jistě bavit například o tom, jestli nám - lidem nebo nám - živým bytostem, ale tuto debatu nechám na jindy. Můj postoj vám stejně nebude záhadou.
Co se snažím říci - pokud mi něco po odstoupení chybět nebude, pak je to vnímání a vnitřní zpracovávání iracionální nevole, se kterou se společnost staví vůči zelenému hnutí a které se jde při výkonu funkce jen těžko vyhnout. Ano, mohl bych nad tím dávno mávnout rukou, ale od mávání rukou nad problémy jsou tu jiní. Pokud mohu mít snad jedno skromné přání: Na druhé straně jsou také jenom lidé. Mějte to, prosím, na paměti. Na sociálních sítích, na politickém poli, kdekoli.

Politologie

Zde už jen krátce. Filozofická fakulta UHK mi poskytovala studijní komfort, který jsem na ostatních fakultách univerzity dosud nepocítil. Jsem za pobyt na její půdě vděčný a upřímně mě mrzí, že studium dopadlo nepříznivě jen a pouze kvůli výkyvu duševního zdraví. Fakulta nabízí mladý kolektiv pedagogů, zajímavé příležitosti a aktivní podporu. Mohu jen doporučit!

A co s tím vším?

Teď nic, milánci. Terapeut mi naordinoval klid a já silně cítím, že ho potřebuji. Po třech letech možná vezmu do ruky kytaru, dohraju nějakou hru a možná proniknu do světa Linuxu. Tedy pardon, do světa GNU/Linux.

No dobrý, ale teď fakt. Co s tím vším?

Mé současné poselství zní jednoduše, ale přikládám mu značnou váhu:
Dávejte na sebe pozor. Pokud se byť jen okrajově pohybujete v politické sféře / pracujete s lidmi, nepouštějte si to zbytečně blízko k tělu. Držte si odstup. Spousta toho nestojí za to, aby nad tím člověk ztrácel minutu spánku, natož aby do toho spadl tak, jako já. Pomáhejte okolí, ale sledujte své kapacity. Říkejte častěji ne. A pokud vám někdo nabízí pomoc, říkejte častěji ano. Participujte, ale ne nad rámec svých možností. Slyšel jsem to už nesčetněkrát a přesto jsem to, já trouba, musel zkoušet tak, jako malé dítě pokouší horkou plotnu, než se nevyhnutelně spálí. Inu, snad jsem navždy poučen.

Závěrem

Osobně doufám, že se k tomu, co jsem nyní musel urychleně zahodit, vrátím. Nebude to ale hned tak. Nemohu dokonce ani vyloučit, že po výsledcích několika letošních klíčových voleb nebudu nucen citovat Vernona Dursleyho, "Mám toho dost, odjedeme daleko někam, kde nás nenajdou!". Uvidíme. Držím nám palce, zatím peace.